Nová kuchyň v novém bytě

Tak už máme po Vánocích, ale stále ještě nás čeká maličko volna, odpočinku a koukání na pohádky. Doufám, že se vám Vánoce povedly a jste spokojení! Ke konci roku tak trochu patří bilancování a já jsem se rozhodla vám přiblížit náš velký projekt uplynulého roku. Mnozí si ještě určitě pamatujete, že jsme se v první polovině roku stěhovali a tomu všemu předcházela poměrně náročná rekonstrukce, která zahrnovala i kuchyni.

Chtěli jsme větší byt ve staré zástavbě a rozhodně ne na periferii, tomu jsme museli taky udělat pár ústupků, jako že nakonec máme malinký balkon a byt je ve třetím patře bez výtahu, takže se občas docela proneseme. Vloni na podzim jsme nakonec pořídili byt v úplném centru města, který ale vyžadoval totální renovaci. Užili jsme si kromě všeho dokonce odřezávání jednoho topení, aby se nám do koupelny vůbec vešla pračka, hlavně si tedy s námi užili noví sousedé a myslím že nám to ještě dlouho neodpustí.

V rámci bytu se dalo udělat to co jsem opravdu moc chtěla, propojit kuchyň s obývacím prostorem. Prostě jsme kuchyň přesunuli do jiné místnosti a mezi obývákem nechali probourat široký průchod. Musím říct, že celý prostor nakonec náramně prokoukl a díky velkým oknům a výběru barev je příjemně prosvětlený. Jelikož se kuchyň přesunula do větší místnosti, mohla jsem si taky dovolit větší linku a jídelní stůl.

Rovnou říkám, že v rámci rekonstrukce takového rozsahu a našeho rozpočtu jsme museli dost počítat, takže nakonec jsme se rozhodli pro linku z Ikei, protože oproti všem ostatním vycházela skoro o polovinu levněji. A s odstupem času musím říct, že je to kvalitně zpracovaná kuchyň, takže se dá říct, že jsem spokojená. S ohledem na rozpočet jsme se taky rozhodli linku smontovat sami jen s pomocí kamaráda truhláře a to teda byla občas docela legrace. Na výsledek se můžete podívat sami, jistě najdete pořád ještě nějaké nedodělky (jako nezaslepený prostor nad lednicí, chybějící lišta za pracovní deskou a dořešení soklů), ale to se taky ještě dodělá a ten pocit z vlastnoručně odvedené práce je hodně příjemný.

Oproti předchozí lince jsem chtěla maximum šuplíků, protože se tak líp dostanete ke všemu nádobí a surovinám a to je vynikající změna. Taky jsem si pořídila systém kořenek a pořadačů, abych měla všechno koření přehledně po ruce. Co se týče spotřebičů, ty se všechny skoro pořizovali nové, tedy kromě mikrovlnky, která pořád ještě dobře slouží a až odejde do křemíkového nebe, bude nahrazena vestavnou.

Jako dominantu kuchyně jsem chtěla retro lednici, nakonec jsme zvolili značku Gorenje, protože výběr je na našem trhu opravdu maličkatý. Líbí se mi, že například mrazák má drobné poličky i ve dveřích, takže bylinky nebo další drobnosti je možné skladovat bez přehrabování v šuplíkách. Nicméně dveře zabírají i dost prostoru dovnitř, takže ve skutečnosti toho do lednice nedáte velké kvantum. Prostě to není pro velkoobjemové nákupy, ale ty mi ani neděláme.

Digestoř jsem chtěla plochou, abych na ní mohla odkládat chňapky a podobné věci, což je výborné, protože se nikde neválí. A varnou desku – za mě jedině plynovou – jsme pořídili čtyřploténkovou v šířce 75 cm, což je víc než standard. Hořáky jsou na ní pootočené, takže není problém na všech zároveň vařit, což na klasickém rozložení není snad ani možné. Ještě jsme si vlastně přivezli konvici a kontaktní gril, ten za sebe moc doporučuju, používáme ho místo toustovače a topinkovače, dá se v něm rozpéct pečivo a taky třeba studená pizza.

Jak už jsem psala v některém z předešlých článků, letos jsem testovala robot Kenwood Major Titanium a ten si už od počátku našel čestné místo na kuchyňské lince. V podstatě ho neuklízím, protože je skvělé, že takhle je připravený k okamžitému použití, stačí jen zapojit. Pro mě je robot podstatným vybavením domácnosti a tenhle model jí opravdu kraluje – mixuje, šlehá, hněte a připravíte s ním hodně dobrot. A taky vypadá moc hezky na pohled, takže se za něj na lince rozhodně nemusím stydět, že?

K mytí nádobí jsme kromě myčky pořídili dvojdřez s teleskopickou baterií a za mě je s obojím spokojenost. Jen nerez dřez ze zkušenosti doporučuji s tkanou nebo mikrostrukturou, nejsou na nich totiž tolik vidět škrábance, které se občas přihodí. Hodně jsem se bála světlé mozaiky obzvlášť za varnou deskou, ale na její čištění jednou za čas používám parní čistič a i když občas na mozaiku i spáry kápne nějaká omáčka nebo tak, tak parní čistič vždycky všechno krásně vyčistil a je pořád jako nová. Koše včetně těch na tříděný odpad jsme nechali zabudovat pod dřez a je to paráda, jak je všechno schované a přesto hned po ruce.

Tenhle projekt je s realizací téměř u konce, takže se doma můžeme pustit do dalšího, ale ten už se moc vaření netýká, i když to bude určitě taky dost náročné. Prostě každý rok něco.