Reklama

Zdroj

Dnes bych se s vámi chtěla podělit o jednu věc, na kterou myslím poslední dobou docela často. Je to vztah reklamy a blogů, nejblíže tématu, foodblogů.

Když jsem na poli foodblogů začala být trošku známější, začaly mi taky chodit různé nabídky ke spolupráci. Co se ale děje v poslední době, to je trochu blázinec, je to totiž jedna nabídka za druhou a bohužel jedna blbější (promiňte) než druhá. Takhle bych už mohla pět ódy na taveňáky, margaríny s máslovou příchutí, smetany na vaření, tuňáky v konzervě, oleje a tak dál donekonečna.

Pochopte mě, nechci se ofrňovat nad nabídkami spolupráce, sama jsem jich již několik využila (a zpětně jsem někdy více, ale spíš méně ráda, že jsem to udělala). Když si to tak uvědomím, drtivá většina nabídek mívá společnou jednu věc, my vám poskytneme náš výrobek, vy ho odprezentujete nejlépe recenzí/receptem/ve více vydáních a tím to končí. 

Pro výrobce a firmy jsou foodblogy a blogy obecně velmi výhodným médiem, čte je stále více lidí a tak se ani není čemu divit, že se marketéři vydali i tímhle směrem. Ale cítím, že touto formou spolupráce jsme tak trochu využíváni. Za výrobek článek=velmi levná reklama, která by jinak výrobce stála několikanásobně víc. Jasně, nám to nijak neublíží, ale jaksi mi to nepřijde jako rovnocenný vztah.

Občas mi přijde, že marketér bez rozmyslu osloví co nejvíc blogů, po takové spolupráci vždycky někdo skočí a vy pak vidíte ty samé výrobky na více blozích, kde je vychvalují. Hodně mě mrzí, že stejně jako se to stalo na poli módních blogů v Česku, i některé foodblogy se postupem času proměnily v prosté propagování toho a onoho. U pár blogů, které jsem dřív ráda četla, dneska každý nový příspěvek otevírám s tím, na koho to bude reklama teď.

O tom, že je příspěvek sponzorován, se u většiny ani nedozvíte, protože je to umně zaobaleno. Rozhodla jsem se změnit svůj přístup a ke sponzoringu se otevřeně přiznávat, takže pokud budu používat něco, co mi za tím účelem někdo poskytl, určitě se o tom v příspěvku dozvíte. A tisíckrát raději budu propagovat něco, s čím mám sama dobrou zkušenost, a zadarmo, než abych přemýšlela jak zakomponovat něco, s čím mě někdo oslovil a co bych si normálně třeba ani nekoupila.

Mediální tlak na foodblogery je veliký a já se nedivím, že mu někdo víc či míň podlehne. Upřímně obdivuju ty, kteří své blogy vedou od tohoto marketingu oproštěné, protože si myslím, že o tom by psaní blogu mělo být především. Jednoduše o vaření, receptech a skutečně ozkoušených tipech na to, co koupit a vyzkoušet. Reklamy je totiž dost všude okolo.