Já miluji polské jídlo?

Polské ministerstvo zemědělství letos spustilo osvětovou kampaň "Já miluji polské jídlo!", která se snaží bořit zavedené mýty v Česku ohledně kvality polského jídla. Když mě pak pozvali na výlet právě za poznáním kvality polských surovin, byla jsem jednak překvapená, jednak jsem ale pozvání moc ráda přijala, protože se snažím v sobě neudržovat předsudky a být otevřená novým věcem. A co jsem si z toho všeho odnesla?

Kampaň za dobré a kvalitní polské suroviny je podle mého velmi smělý úkol, který si polské ministerstvo zvolilo. Nejsem si jistá, jestli čeští spotřebitelé, kteří pořád stále ještě primárně nakupují podle ceny a navíc k nim z médií putují další a další skandály ohledně potravin z Polska, jsou o nich ještě ochotni změnit své představy.

Tak, jak jsem měla možnost poznat situaci v Polsku ohledně potravin, je to tam hodně jako u nás, najdete širokou škálu kvality potravin od té nejlepší až po tu, o které bych tu asi ani nechtěla mluvit. Stejně jako u nás se tam zpátky rozvíjí tradice poctivých surovin a výrobků, farmářských trhů a více se dbá na kvalitu. Pořád ale zůstáváme u důležité premisy, tedy toho, že za minimum peněz šance na koupi kvalitních potravin opravdu rapidně klesá. Tak to funguje u nás, v Polsku, v podstatě kdekoliv.

Cesta za polským jídlem směřovala do Wroclawi, příjemného a velmi rychle se rozvíjejícího města v Dolním Slezsku. První zastávkou byly Miliczké rybníky, které jsou součástí chráněné krajinné oblasti. Tradice chovu ryb zde sahá hluboko do historie, až do 13. století a v tradičním duchu zde probíhá chov i lov ryb v současnosti. Chovají se tady nejvíce kapři, ale taky jeseteři nebo štiky. V těsné blízkosti Miliczkých rybníků nedávno vznikla i moderní rybí restaurace, kde jsme mohli poobědvat místní ryby, lehkou rybí polévku na zelenině, která mě moc chutnala, i když obecně ryby i rybí polévku nemusím. A jako druhý chod jsem zkusila místního jesetera.

Jeseter s grilovanou polentou a salátem z fenyklu

Večer jsme měli možnost ochutnat místní vína z vinařství Jaworek, která byla na můj vkus sušší, ale směle se vyrovnala chutí našim českým vínům.

Druhý den se nesl v duchu workshopu s polským šéfkuchařem Zbyszkem Koźlikem, který zahrnoval přípravu celkem pěti chodů s použitím tradičních polských potravin. Spíše než o tradiční jídla šlo o moderní úpravu a občas i velmi hravou. Všimněte si třeba misky, v které je salát (foto níže) - je jedlá, vyrobená z otrub!

Salát s grilovaným kozím sýrem (ten byl naprosto vynikající, myslím na něj ještě teď!)

Pan Koźlik vysvětluje přípravu jednoho z následujících chodů a hrášková polévka s pěnou z uzené ryby - vynikající a lehká

Tradiční polské jídlo - pirohy, tady plněné směsí z hub, račích ocásků a zelí polité omáčkou z bílého vína a kmínu.
Vedle pak kachní prsa se salátem z červené řepy.

A nakonec dezert, želé z rakytníku s malinou a pěnou z čokolády. Na mě zbytečně překombinované, ale rakytník mi moc chutnal.

Jsem moc ráda, že jsem se mohla takové výpravy zúčastnit, protože nové zkušenosti a chutě moc ráda objevuju. Na závěr si myslím, že je záhodno zmínit, že Polsko je nám podobné možná víc než bychom si někteří chtěli připustit. Jsou to naši sousedé, kteří nejen na poli potravin řeší stejné otázky, kterými se aktuálně zabýváme i my. Návrat k poctivým potravinám, tradici a autentické chuti, která není přebita umělými dochucovadly a dalšími "zlepšováky".

Jak vy se stavíte k polským potravinám? Nastal čas na změnu?