Cesta k hotové šípkové marmeládě byla velmi trnitá, a to nemyslím pouze mé podrápané ruce při jejich trhání. Začalo to tím, když jsem si přečetla recept na šípkovou marmeládu na blogu u La cuocy. Hned mě to zaujalo a řekla jsem si, že to musím zvládnout taky. Navíc její popis nebyl nijak složitý, tak bylo jasné, že půjdu do toho.
Jeden den jsem si vzala tašku a nůžky a vyrazila jsem na známá místa na šípky. Prolezla jsem snad všechno v okolí a nikde ani šípek! To byl první průšvih. Jak můžu dělat šípkovou marmeládu bez šípků? Asi těžko. Tak jsem se pro letošek s šípkovou marmeládou rozloučila a téma uložila do záložek v prohlížeči, že se k němu vrátím.
Asi týden na to mě sestra doslova umluvila k tomu, abych jela k nim na návštěvu, a že všude okolo mají šípků spoustu, tak si je tam můžu natrhat. No, byla to asi dostatečně lákavá nabídka, když jsem jela pomalu přes celou republiku za sestrou a pro šípky.
Skutečně nelhala, všude šípků nadělení, takže jsme s mamkou šly a šípky natrhaly. Akorát ty šípkové růže měly trnů tolik, že ještě dnes na svých rukách nacházím rýhy od jejich trnů. A měla jsem ty trny všude, v rukách, ve vlasech, no, všude.
Pak jsem se pustila doma do výroby marmelády. Oproti la cuoce mi to teda nešlo tak hladce, marmeláda byla snad všude po kuchyni a při koštování trochy hotové marmelády jsem si zarazila chlupy z vnitřku šípku do jazyka, kde jsem je cítila ještě další tři dny.
V následujícím receptu vám nabízím variantu, aby se vám tohle nestalo. A až půjdete šípky trhat, vezměte si rukavice. Byl to totiž trochu horor, ale marmeláda je nakonec mňamózní. Hodí se na tousty nebo třeba k sýrům.
Na tři čtvrtlitrové skleničky jsem potřebovala
- 1kg šípků
- 250g želírovacího cukru 3:1
- 1 vanilkový lusk
- vodu podle potřeby
Nejprve jsem si šípky očistila a naložila je do vody přes noc, aby změkly. Druhý den jsem je slila zalila asi litrem čisté vody a vařila do měkka.
Když se šípky uvařily, vzala jsem ponorný mixér a postupně jsem celou dávku i s vodou rozmixovala tak, aby červená dužina byla na kaši. Vznikne tedy směs s červenou kaší, chlupy a semínky.
Pak jsem si vzala plátýnko nebo taky utěrku, směs do ní přelila a začala cedit. Budete pak potřebovat i trochu sílu, protože musíte ze směsi vymačkat všechno tekuté a polotekuté červené zpět do hrnce.
Hrnec jsem pak dala zase vařit, přidala rozkrojený vanilkový lusk a želírovací cukr a vařila do zhoustnutí tak, aby se udržela vrstvička marmelády na vařečce. Když jsem se dostala do téhle fáze, vyndala jsem vanilkový lusk, rozdělila ještě horkou směs do sterilizovaných sklenic a zavíčkovala.
Musím upozornit, že množství sklenic bude dost variovat, protože záleží, jak moc necháte marmeládu zhoustnout. Já jsem jí svařila možná trochu moc, takže množství asi vyjde na víc sklenic, uvidíte sami.