Prý že sezóna dýní už se chýlí ke konci, ani náhodou. Jenom na stole mám dva výstavní kousky připravené k vaření a nevypadají, že by měli už chuť nějak odcházet. Kdybych měla sklep, tak je plný dýní, ze kterých budu žít celou zimu, protože tak dlouho vydrží!
Mám nespočet receptů, které bych chtěla z dýně vyzkoušet, že to vydá na několik dýňových sezón dopředu. Když jsem ale listovala posledním Apetitem, padla mi tam do oka polévka s vanilkou. Nezvyklé chutě? Sem s nimi! Polévku jsem samozřejmě upravila dle vlastních chutí, seznamte se... Překvapivě božská chuť, kterou vykouzlí spojení vanilky s dýní ve slané podobě, vás zaručeně překvapí!
Na čtyři porce polévky jsem potřebovala
- cibuli
- dvě lžíce másla
- jednu menší dýni hokkaido
- půl litru zeleninového vývaru
- rozkrojený lusk vanilky
- deci bílého vermutu
- deci vysokotučné smetany
- sůl a pepř
Na másle jsem si nechala zesklovatět na kostičky nakrájenou cibulku, přidala jsem na kostky nakrájenou dýni a promíchala. Vše jsem zalila zeleninovým vývarem a nechala vařit.
Asi po pěti minutách jsem pak přidala podélně rozkrojený vanilkový lusk i se semínky a vařila do změknutí dýně. Těsně před koncem varu jsem přidala vermut a provařila.
Polévku jsem stáhla z plotny, vyndala vanilkový lusk, přilila smetanu a ponorným mixérem rozmixovala do hladka. Dosolila jsem a opepřila, vrátila na plotnu, nechala krátce povařit a podávala jsem zakápnuté trochou smetany na talíři.
Mám jeden TIP: Velmi často si lidé stěžují, že má dýňová polévka konzistenci kaše nebo dětské výživy. Jelikož má dýně tendenci bobtnat ještě po uvaření a tím polévku zahustit, udělejte si ji řidší než normálně a určitě nebudete mít dětskou výživu na talíři.