Ratatouille

Vedro na mě kromě vlastního pocitu doslova křičí ze všech blogů a dalších internetů. Zapomeňte teď na vedro, dejte si osvěžující sprchu a nalaďte se na lehčí notu. Je totiž pravidlem, že s příchodem tepla se člověku snižuje apetit a na řadu se tak dostávají lehčí jídla, třeba ta zeleninová. A pokud se hovoří o zeleninových jídlech, ratatouille je podle mě jejich nekorunovaný král.




Francouzská dobrota, kterou můžete jíst jen tak, s dobrou bagetou či chlebem nebo jako přílohu k masu, třeba tomu grilovanému. Ratatouille připravuji už od nepaměti v nejrůznějších variacích, představuji vám však tu nejklasičtější (samozřejmě s vlastní úpravou), od Julie Child z knihy Mastering the Art of French Cooking.

Na dvě porce potřebuji

• menší lilek
• menší cuketu
• olivový olej
• jednu cibuli
• zelenou papriku
• stroužek česneku
• tři rajčata
• sůl, pepř
• hrst hladkolisté petržele

Lilky a cuketu jsem nakrájela na kostičky, pak jsem je osmažila lehce na oleji. Lilky a cuketu jsem osolila, vyjmula a pokračovala dále. Na stejné pánvi jsem na oleji doměkka opekla na tenké plátky nakrájenou cibuli a papriku, přidala jsem utřený česnek a promíchala. 

Rajčata jsem zbavila vnitřku (je možné je také oloupat), nakrájela na kousky, přidala k cibuli s paprikou a nechala podusit. Pak jsem přidala vnitřek rajčat a bez pokličky míchala, dokud se tekutina téměř nevyvařila. Směs jsem pak dosolila a opepřila.

Dospod hrnce jsem položila polovinu rajčatové směsi, zasypala částí petržele a přikryla směsí lilků a cuket. Navrch jsem dala zbytek rajčatové směsi a petržele. Směs jsem nechala pomalu dusit ještě asi 15 minut, dokud naspodu nezůstala jen trocha šťávy s olejem, zelenina byla dostatečně měkká a chutě se prolnuly.

Ratatouille podávejte teplé, stejně dobré je ale i studené.