Panzanella

Jednou z mých oblíbených kuchyní je italská kuchyně. Mám jí ráda především proto, že zpravidla používá několik málo surovin, z nichž je schopná vytvořit chuťově bohaté jídlo. V jednoduchosti je totiž krása a právě jednoduchost dává vyznít všem jednotlivým ingrediencím.

Znám mnoho názorů od lidí, kteří italskou kuchyni moc nemusí a nevaří především proto, že mají pocit, že používá mnoho poměrně drahých a těžko dostupných surovin. Proti tomu bych se ohradila. A jako modelový příklad mi slouží moje včerejší večeře, panzanella.

Jak ve své kuchařce zmiňuje Marcella Hazan, panzanella nebo-li chlebový salát se dělá především z tradiční potravy chudých, z chleba. V základu jde o změs zeleniny, zálivky a chleba, variace na toto téma se však různě mění.

Marcella ve své knize nabízí poměrně mnohoingredienčně obsažný recept, já jsem se inspirovala mnohem jednodušší variantou u pana Cuketky zde. Panzanella je geniální recept, pokud se vám doma čas od času objeví starší chleba, s nímž si nevíte rady. Pokud se do ní ale zblázníte jako já, i s čerstvým chlebem si vystačíte.

Na porci pro jednu osobu (šlo o večeři jen pro mě, tak proto) budete potřebovat:

• dvě menší rajčata nebo odpovídající množství cherry rajčátek
• asi třetinu červené cibule
• jeden silnější krajíc chleba
• olivový olej
• ocet balzamico
• sůl, pepř 
• čerstvou petržel či bazalku

Rajčata jsem nakrájela na kostky, stejně jako chleba. Rajčata jsem dala do mísy a chléb nechala nasucho opéct tak, aby byl pěkně křupavý. Když se opekl, spolu s na plátky nakrájenou cibulí a petrželí jsem jej smíchala s rajčaty v míse.

Vše jsem nakonec osolila, opepřila, zalila olejem a octem a promíchala. Chleba do sebe natáhl chuť všech ostatních ingrediencí a i když byl stále křupavý, byl i správně navlhlý. Skvělé.