Vatikánský chléb štěstí?

Týden před Velikonoci se ke mně dostal darem vatikánský chléb. Trochu jsem hledala a zjistila, že putuje světem již nějakou dobu a princip spočívá v tom, že si upečete štěstí a pošlete ho dál. Technicky vzato jde o putující dlouho udržovaný kvásek, který se třeba jednou může dostat i k Vám, pokud se ještě nedostal…

Kvásek se posílá i s receptem, kde se dozvíte co každý den přidat, abyste si sedmý den upekli vlastní exemplář. Nejde ani tak o chléb v tom smyslu, jak ho známe my, ale spíše o sladkou buchtu, do níž se přidávají ty nejlepší dobroty. O recept samotný se dělit nebudu, buď k Vám doputuje sám, anebo si ho můžete třeba vygooglovat.

Ta myšlenka mě zaujala a trochu jsem zapátrala na internetu. Zjistila jsem, že ve světě putuje pod názvem „Holy bread of Padre Pio“, tedy chléb otce Pia. Je s tím spojena i historka, odehrávající se v Itálii za života jakéhosi otce Pia za druhé světové války, kdy býval chléb na příděl. Chodilo k němu mnoho lidí prosících o jídlo, ale on neměl dostatek. A jednou se stalo, že otec šel pro trochu zbylého chleba a vrátil se s větším množstvím, než měli. Chléb mu prý dal neznámý poutník, aby lidé měli zase co jíst. Což by navazovalo na současně putující chléb, kdy se jeden díl během týdne promění ve čtyři. Jinde lze zase nalézt připomínku velké podobnosti tohoto receptu s amishským chlebem přátelství nebo různá varování katolických farářů, že chléb je podvrh a nepochází tedy z Vatikánu, ani od katolíků. Co je pravdou, je otázka.

Vatikánský chléb se ke mně dostal v tak zvláštní dobu, že jeho pečení vyšlo na naděli před Velikonoci. Znamení, říkala jsem si. Chléb si Vás totiž najde tehdy, když štěstí potřebujete. A protože tento rok je pro mě přelomovým hned v několika událostech, říkala jsem si: „Jo, to je ono. Štěstí si mě našlo.“ Všechno jsem udělala, jak jsem měla, buchtu upekla a pochutnali jsme si na ní. Škoda jen, že ho můžete péct jen jednou za život. A hned v tom týdnu se mi ozvali s nabídkou na mou práci snů.

Předávání chleba dále však již natolik pozitivní nebylo, většina prvně vybraných ho odmítla, což mě dosti zklamalo. Jo, holky, jestli tohle budete někdy číst, zamrzelo mě to od vás. Ale tři díly nakonec své příjemce našly. Měla jsem dobrý pocit, že jsem štěstí poslala dál…

Jen si v této souvislosti kladu pár otázek. Jak může někdo odmítnout darované štěstí? Nebo byly děvčata prozíravější než já a neotravovaly se s falešným řetězem? Uvidíme v budoucnu, práci jsem totiž nakonec nezískala. Ale za to pochutnání to alespoň mě stálo.