Muffiny s kandovanou pomerančovou kůrou a zázvorem

Jelikož jdeme zítra na rodinný oběd, protože manželova maminka měla v týdnu svátek, rozhodla jsem se jako zákusek upéct muffiny (vyslovujte mafiny, ne mufiny a já nevím jak), abych také nepřišla s prázdnou. Abych řekla pravdu, já na sladké zrovna moc nejsem. V tomhle jsem dost egoistka, a protože si mých sladkých výtvorů moc neužiju, tak ani moc často nepeču. Ale tohle byla jedna z výjimek, ke které mě vedlo několik dalších motivů než jen „nepřijít s prázdnou“.

Dostala jsem totiž k Vánocům svou první formu na muffiny a ještě jsem je nikdy sama nedělala. Mám k nim totiž tak trochu respekt. Tak například moje mamina s nimi zápolí mnohem déle než já, formu vlastní celkem dlouho a dokonce se o ně několikrát pokoušela. Přesto jí bohužel nikdy pořádně nevyběhly, takže to byla spíše taková bábovka v papírovém košíčku než nadýchaný muffin rozplývající se v ústech (promiň mami, ale je to tak). A to jsem jí dokonce koupila takovou malou kuchařku jen a jen o muffinech! Nevíme pořád, kde dělá chybu, ale muffiny nikdy ne vyběhnout.

Můj muž má muffiny moc rád a většinou si je kupuje buď v obchodě nebo v řetězcích jako je třeba KFC. A že podle mě zrovna v KFC mají dobré muffiny, i když si říkám, že nejspíš budou plné různých éček a podobných nepopulárních přísad, díky nimž možná jsou tak vyběhlé. I proto jsem se tedy rozhodla pokusit se vyrobit poctivé domácí muffiny z klasických surovin, které zcela jistě chutí (a doufám, že i vzhledem) pokoří tyhle „umělé“!

Použila jsem základní recept na muffiny z Apetitu, protože jsem hledala nějaký postup, který je již ověřený hlavně v tom směru, že muffiny na konci budou mít alespoň nějakou čepici. No a to bych nebyla já, abych si recept nějak neupravila, aby byl lepší a mě po chuti. Populární jsou u nás jakékoliv zákusky s čokoládou, za nimiž v závěsu následují nejrůznější dortíky s pomerančem (mám pomeranč v dezertech tak moc ráda, že na svatbu jsem si pekla vlastnoruční třípatrový dort s pomerančem jak v těstě, tak krému a dokonce i v posypce! Byl to celkem výkon, tak se pokusím o něm jednou sem napsat.). No a zázvor je moje osudová záležitost, proto tahle kombinace. Ani čokoláda nezůstane zapomenuta (i když v tomto receptu jsem dala bílou, protože se k pomeranči více hodí), alespoň trochu jsem jí totiž dala dovnitř.

Přišla jsem na to, že nejlepší čepici těsto udělá, pokud se košíčky naplní co nejvíce to jde, možná dokonce o maličko více! Tím pádem mi těsto nevyšlo na dvanáct kousků podle rozpisu, ale jenom na deset. Nevadí. A teď konečně celý recept…

Potřebujete:

• 2 vejce střední velikosti
• 85 gramů rozpuštěného a vychladlého másla
• 200ml mléka
• 1 vanilkový cukr
• po lžičce prášku do pečiva a jedlé sody
• 250g hladké mouky
• 140g cukru krupice 

a jako ovocnou vložku jsem použila:

• 80g kandované pomerančové kůry
• asi 30g kandovaného zázvoru 
• 40g flíčků z bílé čokolády

Postup na tyto muffiny není nijak složitý, v podstatě důkladně smícháte všechny tekuté ingredience s cukrem a postupně do nich přimícháváte sypké suroviny (možná bude příště lepší to udělat naopak a přilívat „mokré“ suroviny do sypkých, možná to nebude tak prášit).

Vzniklé těsto se pak rozdělí do muffinové formy vyložené papírovými košíčky a peče se to tak 15-20 minut v troubě předehřáté na 200°C, aby byly muffiny tak akorát upečené. Já jsem si pomohla tím, že jsem do nich píchla špejlí, zda jsou již hotové.

Abych řekla pravdu, tak napoprvé dopadly docela uspokojivě! Celkem vyběhly i díky triku s přeplněním košíčků těstem. Chutí ale spíš připomínají odlehčenou bábovku než klasické muffiny, na které jsem zvyklá. Možná by se vyplatilo z nich jindy udělat cupcaky a ozdobit je pěknou krémovou čepicí, která by jim dodala pomyslnou tečku. Pro příště je zkusím udělat s tmavou čokoládou a kakaem spíš jako suflé, aby byly ještě více nadlehčené a méně těstové. Ale to někdy jindy…